Někdo jiný

Všimnul si jí, jak stojí na zastávce. Moc dlouho o tom nepřemýšlel a rozhodl se, že tu jednu stanici nepůjde pěšky, jak původně myslel, ale pojede tramvají.
Přešel na nástupní ostrůvek a pozdravil jí. Odpověděla, ale vypadalo to, jako by přišel k úplně někomu cizímu a on odpověděl na pozdrav jenom tak nějak jako z povinnosti. Poznala ho? A byl to vůbec on?
Podíval se do výlohy na druhé straně ulice, chvilku se koukal na svůj odraz a zdálo se mu, že je to on, ale co když to na tu dálku není vidět? Třeba se to takhle nedá rozeznat, třeba má úplně jiný nos, nebo má třeba jinou barvu očí...
Vzpomněl si na Alenku. Jenže žádnou básničku, aby si ověřil, že to je skutečně on, si nemohl rychle vybavit. Ono bavit se při takových úvahách s asi úplně cizí holkou a ještě vzpomínat na nějakou básničku...
No ale když to není on, kdo teď jako cvok s úplně cizí holkou čeká na tramvaj, kde on teda potom je? Jestli je doma, tak to bude mít těžký, protože na dnešek nemá do školy žádnou omluvenku.